Příroda a okolí Národního parku České Švýcarsko nás již v roce 2019 okouzlila na první pohled a my si řekli, že sem se rozhodně vrátíme. A nyní byla ta vhodná chvíle, protože jsme se chtěli podívat na místa zasažená loňským požárem.
Tentokrát jsme vyrazili na Pravčickou bránu i s naší malou dcerou v nosítku, ač u rozcestníku Pravčická brána odbočka jsme spatřili dva zaparkované kočárky. Osobně si myslím, že při cestě nahoru i dolů se rodičové pěkně nadřeli.
Do výchozího bodu jsme se dopravili autem, které jsme zaparkovali na parkovišti U Vodopádu. Cesta od parkoviště po Pravčickou bránu je dlouhá necelé čtyři kilometry. Výšlap jsme absolvovala s dcerou v nosítku na břiše v jarním slunci a příjemné teplotě.
Požár u Pravčické brány
Část turistické cesty vede spáleništěm, které je zde po loňském požáru národního parku (v létě 2022). Cestou mě chvílemi mrazilo při pohledu na spálené pařezy, jako bych vstoupila někam jinam. Dříve cesta k Pravčické bráně vedla lesem a dnes jde člověk po mýtině, kde okolo leží popadané nebo pokácené stromy, které mají ohořelý kmen. Sem tam už lze ale vidět zelenou trávu, mech a další rostliny. Naděje, že přírodní procesy fungují a krajina se velmi rychle bude obnovovat.
Cesta je po požáru opravena a na několika místech jsou umístěny lavičky s hastagem #krajinatajemství. Samotné lavičky volají k odpočinku, který jsem nepotřebovala a šlapala vzhůru se svými myšlenkami a spícím mrňousem v nosítku.
Při stoupání k Pravčické bráně jsem se pořád rozhlížela po shořelém lese v Českém Švýcarsku, ani jsem se nenadála a stála jsem u odbočky, od které vedou nově vyhlížející shody ze dřeva. Za mě osobně nejhůře schůdná cesta s dítětem v nosítku, jelikož jsem si neviděla pořádně pod nohy.
Přišla jsem si jako bych se vrátila o několik měsíců zpět a měla zase těhotenský břuch. Tato cesta po schodech byla horší dolů než nahoru. Po vyšlapání schodů je cíl výletu na dohled. V areálu, kde se platilo snížené vstupné 50 korun, můžete po výšlapu doplnit cukry limčou a občerstvit se s posezením přímo pod prašnou bránou. Rovněž se můžete kochat výhledy nebo si odskočit do podzemí na WC.
Příroda ožívá
Otevřena je galerie v Sokolím hnízdě, ale především vyhlídka na Pravčickou bránu, která požárem nebyla zasažena. Dále po červené směrem na Mezní louku se však v polovině dubna ještě jít nedalo. Z vyhlídky neuvidíte jen lesy, jenž jsou spíše v pozadí, v popředí spatříte ohnivou zemi. Až odtud si člověk uvědomí, jakou sílu musel mít přírodní živel, který dokázal bez mrknutí oka spálit celé údolí i kopce.
Les, kde byly vysazeny méně vhodné druhy, jako smrky a borovice, shořel lehce. Navíc byl oslaben kůrovcem. Hořely ale i listnaté stromy, i když v menším měřítku. Brzy však les zaplní tzv. pionýrské dřeviny, především bříza, které připraví podmínky pro další stromy i keře. Určitě se zase brzy vrátíme.
