Až kolem roku 1850 dosáhla světová populace jedné miliardy, v roce 1930 dvě miliardy. Díky pokrokům jak v zemědělství, tak v průmyslu a také v medicíně se v následujících desítkách let populace výrazně rozrostla. Dnes čítá asi 7,7 miliardy. Během necelých 200 let tak stoupl počet lidí o 6,5 miliardy.
Fragmentace biotopů znamená rozdělení či roztříštění území, které do té doby tvořilo celek. Jako příklad jsou často uváděny tropické deštné pralesy, jež jsou fragmentovány silnicemi a holosečným kácením. Podobně však lze rozdělit třeba louku, vodní plochu nebo stepní a travní společenstva. A nemusí to být zrovna silnicí, stačí stavba plotu, intenzivně využívané pole, železnice či lyžařský areál. Pro mnohé organismy může být rozdělení jejich stanovišť fatální, protože se přes překážku nedokáží dostat - kupříkladu bezobratlí. Fragmentací jsou však nejvíce ohroženy druhy, které mají rozsáhlé teritorium nebo jsou málo pohyblivé.
Málo známý následek fragmentace spočívá v užším kontaktu mezi volně žijícími živočichy a domácími zvířaty a rostlinami. Problém je v tom, že se mezi oběma skupinami mohou mnohem snáze šířit nemoci. Volně žijící zvířata navíc mohou mít na některé nemoci nižší imunitu. Naopak nemoci od divokých zvířat se mohou přenášet i na člověka.
Fragmentované stanoviště mají nejen menší rozlohu, a tudíž méně životního prostoru pro organismy, ale trpí i okrajovým efektem. Přechody mezi jednotlivými biotopy označujeme jako ekotony, ty mají charakteristickou podobu. Je v nich sice vyšší biodiverzita, protože se tam kumulují druhy z okolích biotopů, které jsou však zároveň vystaveny vyššímu predačnímu tlaku.
Dochází tam ke změně podmínek i zdrojů, jako výkyvy v teplotě, světelnosti, živinách i dostupnosti vody. Čím více je krajina fragmentová, tím více vzniká těchto ekotonů a ubývá stabilních vnitřních ploch jednotlivých biotopů. Ekotony mohou být také náchylnější k disturbancím, invazi nepůvodních druhů a škůdců.
Ruku v ruce s fragmentací jde také degradace stanovišť. Dá se říci, že je to vlastně přeměna biotopů. Přeměna v negativním smyslu, která nemusí být až natolik nápadná. Může trvat delší dobu, ale její následky by mohly být stejně závažné jako fragmentace. Jako příklad lze uvést postupný úbytek bylinného patra v lesích, eutrofizace, zavážení různých druhů biotopů nebo ničení mořského dna vlečnými sítěmi. Uvádí se, že v Evropě došlo za posledních 20 let k největším změnám u mokřadních stanovišť, suchých trávníků, vřesovišť, stepí nebo tundry.
Zařadit bychom do této kategorie mohli také znečištění. A to jak to naprosto evidentní, jako zavážení lokalit odpadem, černé skládky apod., ale rovněž ohrožení způsobené plynnými (emise z dopravy i průmyslu) a tekutými látkami. Někteří autoři mezi to počítají také pesticidy, hnojení a jiné ochranné prostředky. Málo viditelné formy znečištění patří mezi ty, které přírodu nejvíce ohrožují včetně lidského zdraví.
KOLÁŘ, Filip a kol., 2012. Ochrana přírody z pohledu biologa. Praha: Dokořán.
PRIMACK, Richard a kol., 2011. Úvod do biologie ochrany přírody. Praha: Portál.
