Okoř

Okoř

(2012)
Kutná hora

Kutná hora

Chrám sv. Barbory (2012)
Špilberk

Špilberk

(2013)
Křivoklát

Křivoklát

(2012)
Přes tisíc hodin trvalo uzavření okresů kvůli pandemii koronaviru na jaře tohoto roku. Lidé téměř nemohli cestovat, na hranicích okresů je zastavovali policisté a vraceli zpátky. Situaci, kterou obyvatelé nezažili a doufejme už nezažijí, většina těžce nesla. Dovedete si představit, že bychom v podobných podmínkách žili neustále? Mnoho živočichů se však potýká s podobným problémem, kterému říkáme fragmentace.

Cestopisy, ekologie, fotografie

Foto týdne

Foto týdne

Tarpenkarsee
Touha po poznání žene lidi do světa, svou vlast ale neznají.
Užovka podplamatá
Užovka podplamatá
Velkou biodiverzitou se může pochlubit NP Podyjí, ve kterém lze nalézt nejen mnoho vzácných rostlin, hmyzu, ptáků, ale také plazů a obojživelníků. Na jejich bližší poznání je nejlepší se vypravit s odborníky. Exkurzi pořádanou Českým svazem ochránců přírody vedli zoologové – herpetologové, Matěj a Zuzana Dolinayovi z Living Zoology.

Zimní túra na opevněnou nejvyšší horu středních Čech

Jordán
Jordán
Dva roky už funguje nejmladší Chráněná krajinná oblast Brdy, která vznikla po zrušení vojenského výcvikového prostoru. I v zimě mají Brdy co nabídnout, a pokud si chcete užít trochu klidu, je tamní pohoří ideálním místem.
Náš výšlap začíná kousek od Příbrami v obci Obecnice, kam se nejsnáze dostanete autem. Jinak tam sice jezdí autobus, ale opravdu málo. S otevřením pohoří se obec stala výchozím stanovištěm pro severovýchod Brd. Její zajímavý název zřejmě vznikl z pojmenování útulku pro poutníky, kterému se říká obecnice. Ves vznikla někdy ve 14. století.

Klub českých turistů již dva roky značkuje trasy a jednou z nových tras je také červená značka z Obecnice směrem k nejvyššímu místu Brd Toku. Pro ty, co se hůře orientují, nebo nemají navigaci, je tato trasa vhodnou alternativou. Naše výprava však zamíří k vrcholu tzv. Rusínskou cestou, která vede kolem nádrže.

Vodní nádrž, kdysi přezdívaná Octárna, byla postavena v 60. letech 20. století na místě bývalého rybníka. Na svých asi 12 hektarech slouží především jako zásobárna vody pro Příbram a okolí, proto je v ní zakázáno koupání. To nám ale v únoru příliš nevadí. Krásný pohled na zamrzlou hladinu doplňuje mlha, a tak to vypadá, že nádrž je nekonečná.

Brdy jsou lesy, lesy a ještě jednou lesy. Většinou smrková monokultura s příměsí borovice, občas nějaký modřín nebo buk. Cesta vzhůru je spíš monotónní, ale pohodlná, poněvadž v Brdech jsou po vojácích krásně udržované a všudypřítomné cesty. V zimě je zdejší les mnohem světlejší díky sněhu, který prosvětluje jinak výrazně tmavé smrčiny. Mlha mezi stromy navíc dodává místu až tajuplný ráz.

Nejvyšší hora středních Čech 

Po chvíli přicházíme k rozcestí U Rusínské boudy, kudy vede modrá značka směrem na bývalé letiště. Boudu v těchto místech kdysi postavili dělníci, kteří měli za úkol odlesnit Tok, aby tam mohla vzniknout dopadová plocha. Ta má v těchto místech pomyslnou hranici a cedule na stromě upozorňuje, že se máme pohybovat pouze po stezkách. V Brdech probíhala poslední dva roky asanace od armádní munice, která skončila na přelomu roku. V některých místech je ovšem stále moudřejší se pohybovat pouze po cestách.

Stopy ve sněhu napovídají, že určitě nejsme jediní, kdo se i přes nepříliš příjemné počasí vydal na nejvyšší horu. Po boudě už ale není ani stopy. Tok, který je nejvyšším bodem středních Čech, má svůj název od tetřeva hlušce, který se zde kdysi vyskytoval a tokal. Šlapeme vzhůru a les postupně ustupuje. Kdybychom se v těchto místech procházeli před sto lety, byl by tu smrk vedle smrku. Vykácen byl vrchol kolem roku 1930, zbyly pouze malé ostrůvky stromů. Vznikl také protipožární příkop kolem celého vrcholu, protože po dopadu munice často docházelo k požárům. Vzniklo tak jedinečné bezlesí, které dnes ochranáři nechtějí nechat zarůst. Na vrcholu přežívají také zbytky rašelinišť.

Zbytek cesty na 865 metrů vysoký Tok chvílema připomíná vrcholky Šumavy – solitérní odumřelé stromy, vřes a skály. Samotný vrchol je nepatrný, protože Tok je spíše plochý, a poznáte jej podle hromady kamení s křížem. Výhled je pouze z některých míst, které jsme se ale nesnažili hledat, jelikož viditelnost byla tak do sta metrů.

Asi 300 metrů jihozápadně odtud je lovecká bouda Carvánka s loukou a studánkou. První stavba, myslivna, zde stála již na konci 18. století. Asi největší boom Carvánka zažila po první světové válce, kdy zde byl postaven srub s terasou a prostornými místnostmi. Sloužila turistům, lovcům i lyžařům. V té době byla Carvánka nejvýše položeným obydleným stavením mimo horské oblasti. Po vzniku dopadové plochy však byla zbořena a její dřevěná část převezena do Strašnic.

Zemřel zde pilot 

Naše cesta z Toku směřuje na Houpák a bývalou dopadovou plochu Jordán. Musíme se opět obejít bez značení, ale cesta není nijak složitá. Míříme rovně na sever po cestě zvané Travěnka. Zanedlouho je před námi odlesněný vrchol Houpáku s bunkrem. Na otevřené planině se k zimnímu počasí přidal také vítr, alespoň tak zajistil malý výhled na rozlehlou dopadovou plochu. Na Jordánu je několik opuštěných vojenských staveb, které byly určeny pro cvičnou střelbu dělostřelců.

První granát sem dopadl v roce 1930, cvičili zde ale také němečtí vojáci. Asi nejzajímavější a nejznámější je zkušební pěchotní srub CE, který byl postaven v roce 1936. Betonový srub následně odolal kulometům, protitankový střelám, polním dělům i speciálnímu kanonu ráže 305 milimetrů. Unikátem je jeho pancéřový zvon, od kterého je rozhled do široké krajiny. Kousek odtud je pomník zříceného letounu Alca, který tady spadl v roce 2003. Pilot zemřel.

Z přírodního pohledu je Jordán neméně zajímavým jako Tok, nacházejí se zde například mrazové trhliny nebo mnoho chráněných rostlin a živočichů, kterým vyhovuje bezlesí. Z těchto důvodů ochranáři na jaře 2016 zapálili část unikátního vřesoviště, které by jinak zarostlo. O rok později na Jordánu hořelo neřízeně, požár však hasiči brzo zlikvidovali.

Poněvadž světlo není příliš dlouho, je na čase opustit dopadovou plochu a od nejníže položeného srubu se vydat zpět do Obecnice. Částečně k tomu využijeme modrou značku, ale následně zamíříme k hranici s posádkovým cvičištěm Jince, které část Brdy zabírá a je tam zakázán vstup. Na to nás u silnice upozorňují všudypřítomné cedule s varováním, že vstup je životu nebezpečný.

Čtyřkilometrová cesta do obce je otázkou chviličky, protože se jde z kopce po široké silnici. Překvapením bylo, že jsme během toho potkali asi pět civilních aut, přitom je sem zákaz vjezdu. Další dvě auta stála zaparkovaná u lesa. Zřejmě jim špatně fungovala navigace. Dvacetikilometrový výlet lze v klidu zvládnou i v krátkém únorovém dni, jen si moc dlouho nikde neposedíte.

Nejvyšší hora Tok
Nejvyšší hora Tok
Vřesoviště na Toku
Vřesoviště na Toku
Zkušební pěchotní srub
Zkušební pěchotní srub
Tajemné brdské lesy
Tajemné brdské lesy
09.03.2018 21:38:22
Redakce
Toulky Českem

Toulky Českem

image008.png
rss.png
logo_csop.jpg
mpp.gif
zvn.gif
webarchiv_certifikat_c.gif
cspe_logo.png
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Eko, eco, ekologie, ekologický nebo ekologický aktivista. To je výčet slov, které dnes srší ze všech stran na spotřebitele různých produktů a služeb či veřejnost všeobecně. Ale co je to vlastně ta ekologie? Je používání výše uvedených termínů správné? Ne, není.
Pavel Hubený

Pavel Hubený

Lesy aneb „Jak se do lesa volá...“. Takový byl název 5. konference časopisu Naše příroda, která se odehrála na konci listopadu v Olomouci. Sjely se na ní desítky odborníků z celé České republiky, aby si vyslechli z úst přednášejících, jak jsou na tom české lesy.
Licence Creative Commons
Dílo, jehož autorem je Ondřej Kořínek, podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní.
Veškerý obsah podléhá autorským právům, kopírování zakázáno. Šíření textu či fotografií pouze na písemné svolení autora. Please do not publish any photography without author's prior written consent. © 2012 - 2021 Ondřej Kořínek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one