Okoř

Okoř

(2012)
Kutná hora

Kutná hora

Chrám sv. Barbory (2012)
Špilberk

Špilberk

(2013)
Křivoklát

Křivoklát

(2012)
Užovka

Užovka

podplamatá
Jednou z nejzávažnějších příčin ohrožení biodiverzity je fragmentace a degradace stanovišť, které souvisejí především s lidskou činností. Populace lidí v posledních 200 letech exponenciálně roste. Před neolitem neboli před zemědělskou revolucí je odhadován počet lidí na planetě okolo 10 milionů. I v nadcházejících staletích a tisíciletích nebyl růst lidstva nijak enormní.

Cestopisy, ekologie, fotografie

Foto týdne

Foto týdne

Skokani
Touha po poznání žene lidi do světa, svou vlast ale neznají.
Užovka

Užovka

podplamatá
Jednou z nejzávažnějších příčin ohrožení biodiverzity je fragmentace a degradace stanovišť, které souvisejí především s lidskou činností. Populace lidí v posledních 200 letech exponenciálně roste. Před neolitem neboli před zemědělskou revolucí je odhadován počet lidí na planetě okolo 10 milionů. I v nadcházejících staletích a tisíciletích nebyl růst lidstva nijak enormní.

Zdolání Hromovy hory okořenilo počasí

Milešovka

Milešovka

Krásné jarní počasí vybízí k návštěvám českých luhů a hájů, a tak jsme se v dubnu vypravili na královnu Českého středohoří - Milešovku, které se přezdívá Hromová hora. Jenže počasí je v tomto období značně nevyzpytatelné a i hora vzápětí ukázala, že přezdívka jí docela sedí.

Jako výchozí bod volíme obec Velemín nedaleko Milešovky, ke které vede modrá turistická značka. Krásný sluneční den s plujícími bílými chomáčky na obloze nám dodává dobrou náladu a energii na výstup 836metrové hory. Už zdaleka lze pozorovat rozhlednu a meteorologickou stanici, která je jakýmsi symbolem tohoto nejvyššího kopce.

K zalesněné příkré hoře se blížíme nejprve po poli a pak mizíme mezi duby a smrky. Za zády necháváme obec i protější také turisticky velmi oblíbený kopec Lovoš. Příjemná cesta lehkým stoupáním příjemně utíká, tu a tam se začínají objevovat ostrovy bílé pokrývky, která tu zbyla.

Blížíme se k hranici národní přírodní rezervace a k rozcestníku. Úsměv nám pomalu mizí, když místo ostrůvku sněhu vidíme naopak ostrůvky země. Začíná přituhovat a cesta už není tak snadná. Vyšlapaným korytem se nevzdáváme a krok za krokem stoupáme. Těžké chvíle přicházejí s posledním zatáčkou a strmým kopcem pokrytým zledovatělými kameny a sněhem. I přesto, že by se hodily kluzky, neztrácíme rovnováhu, i když je to někdy obtížné, a vítá nás meteorologická observatoř.

Věž s cimbuřím, kde je možné se za 30 korun kochat výhledem, bereme útokem. Důvod je na obloze. Velké šedé mraky a za nimi neúprosná bílá clona se nenápadně přibližují ze severu a nevěstí nic dobrého. Vyběhneme několik schodů a už si spolu s dalšími výletníky vychutnáváme České středohoří jako na dlani. Kromě pohledů na sever, kde se žene mohutná přeháňka, je údolí zalité sluncem, které připomíná nedávný příchod jara.

Vichr a chumelenice 

 

Počasí o sobě brzy dává vědět silným nárazovým větrem a hustými mraky. Aby také ne, Milešovka je považována za největrnější horu České republiky, protože široko daleko není větší kopec ani hory, a tak má vítr volné pole působnosti. Protože má být navíc i nejbouřlivější, říká se jí Hromová hora.

Uběhlo sotva pár minut, když se na nás z mraků začaly sypat sněhové vločky. Během několika sekund zakryly část výhledu a za další okamžik jsme si připadali jako šachové figurky, se kterými si příroda jen tak hraje.

Neprostupná bíla mlha, všudypřítomné vločky sněhu a silný ledový vítr nás okamžitě zahnal do útrob meteorologické stanice. „Přechází přes nás pásmo oblačnosti se sněhovými přeháňkami, které můžeme očekávat v příštích dvou hodinách,“ hlásí nám pracovník stanice.

Volba je jasná a my mizíme v jednom ze dvou občerstvení. Teplá polévka a pivo přijdou vhod. Podnik se rychle plní lidmi a obsluha nám hlásí, že na toaletu musíme zapomenout, poněvadž zamrzla voda.

Po téměř hodinové pauze sněžit příliš nepřestává, přesto se balíme a vyrážíme. Pro tentokrát jsme si vybrali červenou trasu. Jak se vzápětí ukázalo, byla to dobrá volba. Cesta byla schůdnější hlavně proto, že tolik neklouzala a nebylo na ní příliš zmrzlého kamení. I chumelenice si dala na čas pauzu, a tak můžeme obdivovat čerstvě zasněženou Milešovku se slunečními paprsky.

Hrad ze 14. století 

 

Seběhnutí dolů už bylo celkem pohodové. Počasí se mezitím umoudřilo a po opuštění lesa jako bychom se vrátili v čase do jarního dne, v údolí nebyla po sněhu ani památka. Ne nadarmo se říká, že Milešovka má zvláštní a drsnější klima.

Aby toho nebylo málo, vrátili jsme se přes Milešov kolem zámku po zelené do Velemína, odkud jsme po modré pokračovali do Oparna u Lovosic. Nebyla to náhoda, jelikož jsme si chtěli prohlédnout tamní zříceninu hradu. V kraji hradů skoro povinnost.

Ještě než k hradu dorazíte, doporučujeme u Opárenského mlýna přejít opět na zelenou, která vás lesem zavede přímo ke zřícenině. Zaniklým předhradím, kde si můžete všimnout původního příkopu, se dostanete k oblé zdi hradního paláce, která je největší částí dochovaného stavení. Kromě ní jsou tam fragmenty ostatních zdí a oken. Před deštěm se můžete schovat ve sklepní místnosti, kde je i lavice.

Putování historií 

 

Oparno založil kolem roku 1344 Smil z Vchýnic, zamýšlel tam mít „pokoje k přebývání“. Hrad v rodovém vlastnictví vydržel více než 100 let, ale pak to s ním šlo z kopce. Byl rozdělen a provoz na něm začal upadat, jako pustý je uveden od roku 1530. V 19. a na přelomu 20. století tam podle informační tabule fungovala restaurace.

Právě malým odpočinutím u hradu končí pro tentokrát naše putování po Českém středohoří. Výlet zabral téměř celý den a ušli jsme přibližně 20 kilometrů, trasa se dá ovšem různě upravit. Kromě posledních desítek metrů na vrcholu Milešovky, se dá výlet pohodlně zvládnout také na kole. Zabaví se i fanoušci geocachingu.

Milešovka

Milešovka

Milešovka

Milešovka

Chumelenice se blíží
A je po všem...
A je po všem...
Oparno

Oparno

zřícenina
29.09.2015 20:26:01
Redakce
Toulky Českem

Toulky Českem

image008.png
rss.png
logo_csop.jpg
mpp.gif
zvn.gif
webarchiv_certifikat_c.gif
cspe_logo.png
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Eko, eco, ekologie, ekologický nebo ekologický aktivista. To je výčet slov, které dnes srší ze všech stran na spotřebitele různých produktů a služeb či veřejnost všeobecně. Ale co je to vlastně ta ekologie? Je používání výše uvedených termínů správné? Ne, není.
Pavel Hubený

Pavel Hubený

Lesy aneb „Jak se do lesa volá...“. Takový byl název 5. konference časopisu Naše příroda, která se odehrála na konci listopadu v Olomouci. Sjely se na ní desítky odborníků z celé České republiky, aby si vyslechli z úst přednášejících, jak jsou na tom české lesy.
Licence Creative Commons
Dílo, jehož autorem je Ondřej Kořínek, podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní.
Veškerý obsah podléhá autorským právům, kopírování zakázáno. Šíření textu či fotografií pouze na písemné svolení autora. Please do not publish any photography without author's prior written consent. © 2012 - 2021 Ondřej Kořínek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one