Údolí, které máme na mysli, najdete na Benešovsku a potoku se říká Konopišťský. Určitě už mnozí vědí odkud kam máme namířeno. Vycházíme z Poříčí nad Sázavou a cílem nemůže být žádný jiný zámek než Konopiště. Zprvu to mělo být obyčejných deset kilometrů lesem, nakonec jsme žasli nad krásnou přírodní scenérií, kterou vytvořila voda, zelený les a sem tam nějaké to skalisko. Než však vyrazíme na cestu, obhlédneme kostel sv. Petra.
Ční u hlavní silnice a přehlédnout ho nelze ani z vlaku. Žulová románská stavba ze začátku 12. století je jednou z nejstarších církevních staveb u nás. Odborníci hovoří o tom, že mnoho neztratila ani ze své původní podoby. Dovnitř se nedostaneme, ale jak později zjišťujeme, uvnitř toho k vidění mnoho není. Barokní obrazy doplňuje oltář, který pochází z druhé poříčského kostela sv. Havla. Zajímavostí jsou zvony, jeden je z roku 1507, druhý z roku 1599. Starší, přezdívaný Petr, chtěli zloději ukrást. Neměli však příliš sil, a tak ho nechali na poli. Okolí kostela je obehnáno hřbitovem, který však při naší návštěvě byl poměrně zarostlý a neupravený. Na tak vzácnou památku docela škoda.
Zmínit se musíme i kostel sv. Havla, jenž pochází z přelomu 13. století. Měl taktéž románskou podobu s dřevěnou věží. Ta však v 17. století shořela, současná věž je gotická.
Vidlákova lhota
Na túru se vydáme od kostela sv. Petra, kde se napojíme na červenou značku okolo chatek a hřiště do lesa. I kdybyste nešli po značené trase, přesto by vás potok dovedl až ke Konopišti. Místy koryto připomíná skoro horskou řeku, jinde zase tůni. Různé odstíny zelené na stromech doplňují smrky, rostlinné společenstva na břehu a občas nějaká ta houba. Třeba v horkém letním dni skoro nepoznáte, že je vedro, les funguje jako přírodní klimatizace. Občas se i do podrostu dostane více světla díky holinám nebo vývratům, na palouku pak ožívá hmyzí populace.
Cestou si lze odskočit k nepřístupnému zámku Vidlákova Lhota nebo k Plíhalovu mlýnu. Právě u mlýna je výlet nejméně příjemný. Musíte totiž přeběhnout asi 300 metrů po silnici k cílové rovince. Zde se spojuje červená se žlutou a společně vedou až k zámku. Že se blížíme k cíli, poznáváme také podle toho, že potkáváme více lidí. Do této chvíle to byli jen dva. Zanedlouho jsme u bažantnice a velkého parkoviště.
Původní gotický hrad stál na Konopišti někdy koncem 13. století, zasloužil se o to buď biskup Tobiáš, nebo jeho bratr Milota z Dědic. Měl sedm věží, parkán, široký příkop a pět bran. Dobyvatelé měli tudíž smůlu, do hradu se nikdo nepovolaný nedostal, natož pak husité. Jediná posádka se vzdala vojsku krále Jiřího z Poděbrad po 18 měsících, ven ji ale dostal místo zbraní hlad. Dalším majitelem byl například vojevůdce Albrecht z Valdštejna nebo rod Vrtbů. Honosné sídlo se postupem času měnilo a vylepšovalo.
Opravdový boom ale zámek zažil za svého nejslavnějšího majitele Františka Ferdinanda d´Este, který z něj chtěl mít velkolepé sídlo hodné budoucího císaře. S přestavbou začal v roce 1893 a dá se říct, že nenechal kámen na kameni. Výčet prací by asi vydal na samostatnou knihu, a tak to přenechme jiným. Správa zámku objekt obnovila tak, jak vypadal za Františka Ferdinanda, pomohly k tomu také dobové fotografie, které během prohlídky můžete vidět. My však do zámku tentokrát nepůjdeme. O prohlídce jsme se zmínili například zde.
Krásná Lukrecie
Po dobrém obědě a ještě lepší zmrzlině, kterou prodávají hned vedle pokladen, zamíříme do zámecké zahrady, již se říká růžová. Rozárium nechal na začátku 20. století vybudovat František Ferdinand a to s téměř 200 různými kultivary. Po druhé světové válce zahrada zarostla a obnovení se dočkala až na přelomu milénia, kdy došlo na rekonstrukci skleníků.
Do zahrady se vchází novobarokní branou a první, co návštěvníky zaujme, je dominanta zahrady socha Lukrecie. Další hodnotnou památkou je výjimečný korkový pavilón, kde se arcivévoda setkal s císařem Vilémem II. Osmiboký altán má jehlanovou slaměnou střechu. Nebyla by to růžová zahrada, kdybyste v ní nemohli obdivovat desítky květin s různobarevnými květy, které doplňuje třeba jezírko s lekníny. Malebnou atmosféru dotvářejí také pávi. Podívat se můžete také do skleníku s orchidejemi a exotickými rostlinami.
Neméně zajímavý je i zámecký park, procházku by si neměli nechat ujít hráči geocachingu, protože je v něm ukryto mnoho krabiček. Na jihu u velkého loveckého altánu je výhled jak na zámek, tak na kostel sv. Jakuba a Filipa na nedalekém Chvojně. Zámecký park je plný stromů, které nejsou příliš časté, jako například dub velkokvětý a liliovník tulipánokvětý. Mnoho míst vybízí k posezení v trávě, ostatně laviček je tu poskromnu.
V parku narazíte, kromě pávů, také na další sochy. Například kousek od zmíněného loveckého altánu je to socha Sapfó.
Rozlehlý park vydá na téměř celodenní výlet, pokud byste chtěli obejít i zámecké rybníky a podívat se na Chvojen, který je proslulý jako keltské hradiště se stoupající energií, pak si to vyžádá spíš víkendový pobyt.
