Pod skálou Hanák na velkém parkovišti se z rána začínají rojit první cestovatelé, slunce lehce prosvítá zpoza mraků a ve vzduchu je cítit jaro. Kdysi bylo toto místo osadou s vodním mlýnem, které se říkalo Skalní mlýn. Název a mlýnské kolo zůstaly, jinak je tu hotel, informační centrum a několik malých obchodů – prostě turistické centrum zdejší oblasti.
Většina příchozích má namířeno do dva kilometry vzdálených Punkevních jeskyní, na Macochu nebo do Kateřinské jeskyně. My se ovšem vydáme po modré značce k naší první zastávce zřícenině hradu Blansek.
Není to daleko. Od Punkevních jeskyní, které si necháme někdy napříště, asi kilometr. Musíme však za lanovkou odbočit na zelenou značku a vyšlapat kopec. Ještě předtím projdeme Čertovou brankou, což je stará průtoková jeskyně.
Cestou nahoru nepotkáváme žádné další poutníky a do kopce se tlačíme sami. Obdivujeme nejen bukový les, ale i výhled na protější skálu, za níž je ukryta nejznámější propast nejen u nás. Po několika stovkách metrů se před námi objevuje první náznak zastávky, a sice altán s odbočkou k hradu.
Blansek nechal postavit biskup Bruno ze Schauenburku v druhé polovině 13. století. Gotický hrad se stal centrem zdejší oblasti a střídali se v něm leníci. Během husitských válek s největší pravděpodobností odolal nájezdům vojsk, ale i přesto je na konci 15. století uváděn jako pustý.
Botanický unikát
Hrad byl ve své době rozdělen na dvě části. Hlavní a starší byla těsně nad údolím, kde se nacházel palác a správní budovy, později bylo za dvojicí příkopů vybudované také opevněné předhradí. Dnes si musíte dát tu práci a dojít do zadní části, kde se dochovaly zbytky paláce se dvěma patry oken a hradby.
Místo má své kouzlo i romantického ducha, výhled odtud ovšem nečekejte. Poněvadž se nacházíte v přísně chráněné národní přírodní rezervaci Vývěry Punkvy, chovejte se zde ohleduplně a všechny své odpadky si odneste.
Naše další trasa povede Pustým žlebem, a tak se musíme vrátit do údolí na červenou značku. Žleb je podle botaniků nejzajímavější oblastí Moravského krasu, protože je chladný a vlhký a nachází se v něm pravá horská vegetace. Kupříkladu jilm horský, měsíčnice vytrvalá a na skalách teplomilné druhy jako sasanka lesní či duby.
Zanedlouho procházíme kolem Amatérské jeskyně, která je největším jeskyním komplexem v ČR. Propojuje několik jeskyní, protéká v ní říčka Punkva, Bílá voda a Sloupský potok. Její prozkoumané části čítají 40 kilometrů, další prostory na své odhalení teprve čekají.
Putování mezi skalami, kde slunce v časném jarním dni příliš nesvítí, utíká rychle. Jelikož se vzdalujeme od hlavních turistických středisek, ubývá lidí a sem tam projede nějaký ten cyklista. Míjíme jednu jeskyni za druhou, pozorujeme desítky rozkládajících se stromů, které zlepšují místní klima, a unášíme se na tónech ticha.
Směr měníme ve chvíli, kdy dorazíme k rozcestí U Dubu, odkud nás povede žlutá do kopce. Kdo chce, může se vydat až do Sloupu a navštívit zde Sloupsko-Šošůvské jeskyně. Po žluté „vyběhneme“ kopec k závrtu Dolina. Asi o kilometr dál, když odbočíte kousek od značky, je závrt Městikáď.
Závrt je povrchový krasový jev, který vzniká rozpouštěním horniny. Městikáď má 106 metrů v průměru a hluboký je 16 metrů. Kdysi k němu vedla odbočka ze žluté, dnes si musíme poradit sami. Je zajímavý tím, že někde v těchto místech se v podzemí slévá Sloupský potok a Bílá voda a dále pokračují jako Punkva. Jinak je to terénní nerovnost, kterou se kdysi pokoušel proniknout do země výzkumník Karel Absolon.
Pád koňského povozu
Po návratu na stezku nás čeká cesta nedaleko skalního okraje k vyhlídce Koňský spád. Místo dostalo název poté, co se v 19. století do Pustého žlebu, jenž je pod námi, zřítil koňský povoz. Ve skalách je mnoho jeskyní a chodeb, jež ústí do Amatérské jeskyně. Co je pro mnohé zajímavější, je výhled. Zhlédnout můžete pestré údolí s mohutnými skalami.
Vyvrcholením dnešního výletu může být propast Macocha, k jejímuž spodnímu můstku se dostaneme záhy. Byl vybudován v roce 1899 a lidé stojí frontu k zábradlí, odkud je pohled na dno Macochy o mnoho lepší než z horního můstku. Při naší návštěvě, kdy stromy ještě nebyly zelené, šlo vidět ještě o něco více. Připomeňme si pár čísel. Macocha je hluboká 138 metrů a patří mezi nejhlubší propasti ve střední Evropě. Pakliže připočtete ještě hloubku spodního jezera, jde už o 190 metrů. Ve stěnách Macochy jsou otvory 50 jeskyní.
Macochou protéká Punkva a díky vlhkosti zde žije mnoho unikátních a chráněných rostlin a živočichů, mezi nejvzácnější patří kruhatka Matthiolova ze čtvrtohor. Propast si po vyšlapání schodů lze prohlédnout ještě z horního můstku, který je proslulý také mezi sebevrahy. Před skokem je varuje slepené zrcadlo, jež hlásá, že slepený život má také smysl. V minulosti existovalo dokonce povolání na částečný úvazek vytahovač mrtvol sebevrahů ze dna Macochy.
Propast však není konec naší túry. Za nově zbudovaným informačním centrem pokračujeme po žluté z mírného kopce kolem Křenkova pomníku ke Kateřinské jeskyni. Cestu si můžete prodloužit po naučné stezce okolo Korálového závrtu, který nechal otevřít jeskyňář Absolon. V jeskyni se nachází výzdoba růžicových výrůstků, jež připomíná mořské korály.
Výlet zakončíme za Kateřinskou jeskyní u nového domu přírody, v němž najdete interaktivní expozici nejen pro děti, hernu i kinosál.
