Okoř

Okoř

(2012)
Kutná hora

Kutná hora

Chrám sv. Barbory (2012)
Špilberk

Špilberk

(2013)
Křivoklát

Křivoklát

(2012)
Přes tisíc hodin trvalo uzavření okresů kvůli pandemii koronaviru na jaře tohoto roku. Lidé téměř nemohli cestovat, na hranicích okresů je zastavovali policisté a vraceli zpátky. Situaci, kterou obyvatelé nezažili a doufejme už nezažijí, většina těžce nesla. Dovedete si představit, že bychom v podobných podmínkách žili neustále? Mnoho živočichů se však potýká s podobným problémem, kterému říkáme fragmentace.

Cestopisy, ekologie, fotografie

Foto týdne

Foto týdne

Tarpenkarsee
Touha po poznání žene lidi do světa, svou vlast ale neznají.
Užovka podplamatá
Užovka podplamatá
Velkou biodiverzitou se může pochlubit NP Podyjí, ve kterém lze nalézt nejen mnoho vzácných rostlin, hmyzu, ptáků, ale také plazů a obojživelníků. Na jejich bližší poznání je nejlepší se vypravit s odborníky. Exkurzi pořádanou Českým svazem ochránců přírody vedli zoologové – herpetologové, Matěj a Zuzana Dolinayovi z Living Zoology.

Italové mohou závidět. Pod šikmou věží hradu ve středních Čechách našli poklad

Hrad Michalovice
Hrad Michalovice
Podzimní čas je na výlety jako dělaný. Sluneční paprsky už tolik nehřejí, příroda se krásně zbarvuje a babí léto přináší krásné světelné scenerie. Vyrazte s námi na výlet z málo známého hradu nad řekou Jizerou, který svou věží předčí i proslulou památku v italské Pise.
Když se řekne Mladá Boleslav, každému se vybaví Škoda Auto, jejíž závod zabírá ve městě značnou část a přináší mnoho pracovních příležitostí. Jenže Mladá Boleslav turistům nabízí i něco jiného než jen škodovácké muzeum.

Mineme tudíž autoprůmysl a zamíříme nejprve k řece na severní straně města. Kolem hvězdárny s 25 metrů vysokou kopulí půjdeme k oblíbenému místu nejen obyvatel - syslí kolonii na Radouči, která je jedna z třech desítek míst u nás, kde dnes toho hlodavce můžete potkat. Zdejší syslí populace se začala rozrůstat po roce 2010, kdy se město a Agentura ochrany přírody a krajiny začaly starat o zdejší step.

Vedle Národní přírodní památky Radouč, která chrání další vzácné rostliny a živočichy, začali ochranáři kosit trávník a pečovat o step, aby sysel obecný měl co nejlepší podmínky. Potřebuje totiž nízký porost, aby se včas schoval před nebezpečím. Nyní zde žije několik desítek jedinců, kteří už se během naší návštěvy odebírali k zimnímu spánku. Mohli jsme tak spatřit akorát jejich sousedy králíky.

Rytířský hrad 

Poté seběhneme kolem národní památky k Jizeře a po žluté si to zamíříme na malou, ale romantickou zříceninu hradu Michalovice s věží Putnou. Před hradem stála na skalním ostrohu kaplička, to se psalo 12. století a kaple byla zasvěcená archandělovi Michaelovi, stejně jako později hradní stavení. Michalovice, které mívaly přídomek rytířské, postavil zřejmě v polovině 13. století Beneš Markvartic nebo jeho syn Jan. Původně hrad pojmenovali Michelsberg, až později došlo k přejmenování na Michalovice.

Jan z Michalovic byl výtečný rytíř a patřil mezi oblíbence krále Václava II., od kterého dostal také jiné dva hrady. Michalovice následně dědili jeho potomci až do 15. století. Posledním rodovým majitelem byl Jindřich Kruhlata z Michalovic, který zemřel bezdětný a hrad převzala jeho sestra. Ona i následovníci žili již jen na hradě boleslavském a Michalovice se již v roce 1580 připomínají jako pusté. Podle cedule hrad navštívil Karel Hynek Mácha na jedné ze svých cest, nyní jej spravuje Mladá Boleslav a vstupné na něj stojí 40 korun.

Hrad byl ve své době z jihu a severu nedostupný, chránilo jej několik příkopů s mostem. Vstup byl hlídán z věže, která měla v průměru 11 metrů a čtyři metry silné zdi. Součástí byl obytný palác a parkán. Dnes uvidíte zbytky mohutné zdi s okny, nádvoří a hlavně nakloněnou věž přezdívanou Putna. Že stoupáte na šikmou věž, podobnou té v Pise, zaznamenáte při zdolávání nakloněných schodů ve velmi úzké chodbě, kde zavalitější jedinci nemají nejmenší šanci.

Než se vám však stačí zatočit hlava, jste nahoře okouzleni malebným výhledem do krajiny. Jizera, zelené, žluté, červené a hnědé lesy, střechy domků a všudypřítomné silnice, kterými si krásný výhled nesmíte nechat zkazit. Krajinu Mladoboleslavska si sice neužijete z kdovíjaké výšky, ale dýchne na vás pravá rytířská atmosféra — stačí se jen zasnít.

Věž je nakloněná kvůli podkopání v 19. století, kdy se také roztrhla. Podle pověsti to měli způsobit hledači pokladů. Ten našli až v roce 1935 pracovníci drah, když spojovali roztržené části věže. Ve váčku bylo údajně téměř 500 stříbrných mincí z třicetileté války.

Muzeum v hradě 

Poněvadž náš výlet zde nekončí, nýbrž spíše začíná, je třeba se vypravit po červené značce do Mladé Boleslavi. Po cestě nás zaujal výtah připevněný na skále do historického centra — nepamatuji si, že bychom se někdy takhle na výletě svezli. Příliš se zde neplánujeme rozhlížet, takže si prohlédneme kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož pozdně gotická součást pochází ze 15. století, a hurá na Staroměstské náměstí. Vévodí mu jednak třicet metrů vysoká věž staré radnice, která je zpřístupněna, ale také raně barokní sloup se sochou Panny Marie.

Nepřehlédnutelnou památkou je mladoboleslavský hrad, jemuž předcházelo hradiště, které údajně v 10. století založil Boleslav II. Hrad se připomíná v polovině 13. století, kdy však nebyl příliš využívaný. Toho se dočkal až v polovině 14. století, když přešel na pány z Cimburka. Po roce 1548 byl zrekonstruován renesančně a po obsazení Švédy byl pobořen.

Následně fungoval třeba jako kasárna, dnešní podobu má asi sto až dvě stě let. Od roku 1972 hrad využívá archiv a muzeum, prohlédnout si tam můžete sbírky z historie Mladoboleslavska, kroje, společenský život, školství, ale také proměny venkova. Kdo by čekal prohlídku pokojů a interiérů, bude ale zklamán.

Od hradu vede červená Svatojakubská cesta kolem Jizery, kterou po krátké prohlídce hradu vyrážíme směrem na Vinec. Tam nás zaujal především hostinec V Ráji, jenž už dávno není funkční a zub času na něm příkladně spočinul. Dřevěná stavba s jakousi zvonicí připomíná budovu z hororu, po jehož chodbách se potulují zákeřní zloduchové. Dovnitř jsme tudíž nenahlédli.

Krnsko, jako další obec na cestě, nelze minout. Vévodí jí totiž Stránovský viadukt, který byl postaven v roce 1923. Je dlouhý 152 metrů a vysoký 27 metrů. Vede po něm jednokolejná železniční trať Praha – Turnov a v roce 1958 byl vyhlášen kulturní památkou. Malinko připomíná viadukt na trati Posázavského pacifiku.

Naproti viaduktu je zbytek hradu Starý Stránov neboli Hrádek nad Zámostím. Bylo to stavení drobné šlechty a postaven byl na konci 13. století. Zpustl o dvě století později a zůstala z něj mohutná hradní zeď na straně k řece. Nic víc si z něj prohlédnout nelze, protože z druhé strany jsou domy. Je odtamtud ale skvostný výhled do údolí a na viadukt.

Svatojakubská cesta pokračuje krásnou přírodou kolem řeky Jizery, kterou v dobách minulých v těchto místech lemovala hradiště. Nyní je zde ticho, voda šumí a slyšet lze akorát podzimní listy padající ze stromů. Malebná procházka pokračuje až do obce Horky nad Jizerou, kde pro nás cesta po více než 20 kilometrech končí. Pakliže budete mít více času, můžete pokračovat po červené až k zámku v Benátkách nad Jizerou, cestou potkáte například zříceninu hradu Dražice, kde lze odbočit a navštívit nedalekou rezervaci divokých koní a zubrů.

Věž hradu
Věž hradu
Na Radouči najdete sysly
Na Radouči najdete sysly
Hostinec V Ráji připomíná spíš peklo.
Hostinec V Ráji připomíná spíš peklo.
Hrad Starý Stránov
Hrad Starý Stránov
18.04.2019 20:45:13
Redakce
Toulky Českem

Toulky Českem

image008.png
rss.png
logo_csop.jpg
mpp.gif
zvn.gif
webarchiv_certifikat_c.gif
cspe_logo.png
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Eko, eco, ekologie, ekologický nebo ekologický aktivista. To je výčet slov, které dnes srší ze všech stran na spotřebitele různých produktů a služeb či veřejnost všeobecně. Ale co je to vlastně ta ekologie? Je používání výše uvedených termínů správné? Ne, není.
Pavel Hubený

Pavel Hubený

Lesy aneb „Jak se do lesa volá...“. Takový byl název 5. konference časopisu Naše příroda, která se odehrála na konci listopadu v Olomouci. Sjely se na ní desítky odborníků z celé České republiky, aby si vyslechli z úst přednášejících, jak jsou na tom české lesy.
Licence Creative Commons
Dílo, jehož autorem je Ondřej Kořínek, podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní.
Veškerý obsah podléhá autorským právům, kopírování zakázáno. Šíření textu či fotografií pouze na písemné svolení autora. Please do not publish any photography without author's prior written consent. © 2012 - 2021 Ondřej Kořínek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one