Centrum města je dnes městskou památkovou rezervací a kostel Nejsvětější Trojice je dokonce zapsán na seznamu UNESCO. Najdete ho nedaleko Hlavního náměstí vedle evangelického a řeckokatolického kostela z roku 2008. Ceněný je především svým vznikem – patří mezi tzv. artikulární kostely. Ty se stavěly v 17. a 18. století v době náboženské nesvobody protestantů. Musely se stavět podle rozhodnutí rady za městskými hradbami na špatně dostupných místech. Kostel v dnešní podobě, které se mu údajně dostalo za tři měsíce, je z roku 1717. Měl staršího dřevěného předchůdce z roku 1687.
K těmto třem pozoruhodným památkám, které na jednom místě představují různou dobu a různé architektonické prvky, se dostane od nádraží po hlavní ulici. Kousek odtud je rovněž část městských hradeb a brána. Pakliže se vydáte na Hlavní náměstí, přivítá vás městský úřad v honosné budově v centrální části. Skromný park doplňují moderně navržené veřejné toalety, které jsou přímo před radnicí. Z druhé strany železná klec, která zřejmě sloužila jako pranýř.
Náměstí nabízí také mnoho putyk na ukojení chuťových pohárků. Po dobrém jídle a pití se můžete vydat k hradu a skrz honosnou bránu na kulaté nádvoří. Po zaplacení tří eur (asi 80 Kč) se vypravíte na prohlídkovou trasu.
Gestapo na hradě
Rok postavení Kežmaroku archeologové neznají. Při vykopávkách však našli základy kostela sv. Alžběty na místě dnešního hradu, které datují před rok 1251. První zmínka o stavení pochází z listiny skoro o dvě stě let mladší. Když se roku 1462 stal majitelem Imrich Zápoĺský, začal stavení rekonstruovat a zbořil rovněž zmíněný kostel. Po požáru v druhé polovině 16. století byl hrad dalším majitele přestavěn v renesančním stylu. V 18. století získalo hrad město a vystřídaly se v něm různé instituce a také nacistické gestapo.
Při prohlídce obejdete hrad kolem dokola včetně vyhlídkové věže. Na začátku s průvodkyní míříme do expozice radnice a symbolů města, kde kromě jiného můžete obdivovat stroj na pečetění listin. Mnohem zajímavější je zvláště pro muže prohlídka zbraní. Od kuší, zbraní, nožů přes meče a dýky až po rytířské brnění. Nechybí šavle zdobené zlatem či výrobky ze slonoviny. Vše završí expozice střeleckého spolku, který zde vznikl v roce 1510.
Putování hradem zdaleka nekončí a průvodkyně nás neomylně vede po pavlači, ze které si Kežmarok prohlídnete pěkně z patra, do expozice lékáren. Ženy obhlížejí různé ingredience a vybavení lékárny z 19. a 20. století, zatímco muži zkoumají vybavení tehdejších lékařů. Expozice popisuje práci lékaře Vojtěcha Alexandra, který si jako první na Slovensku pořídil rentgen.
Příběh a hladomorna
Následující část zaujala návštěvníky napříč věkem i pohlavím. Na řadu totiž přišla hladomorna a vyhlídková věž. Někteří naslouchají příběhu o hradní paní Beáty, kterou tu věznil její manžel, jiní se nechávají unášet výhledem do krajiny a na město.
Až se všichni nabaží, zamíří do politicko-kulturní expozice, v níž mimo jiné spatří staré fotografické přístroje deskového formátu, ale i zvětšovací přístroje na výrobu fotografií. O malinko zajímavější je závěrečná prohlídka hradní kaple z poloviny 17. století. Nahlédnout do ní ovšem můžete pouze z pavlače, ze které je vidět na nádvoří také půdorys kostela sv. Alžběty.
Pověsti tvrdí, že pod kaplí jsou únikové chodby z hradu a dokonce schovaný poklad. Archeologický výzkum minimálně první tvrzení již vyvrátil. Poklad tam měli údajně zanechat Thokolyovci, kteří byli nesmírně bohatí. Objevilo se již několik dobrodruhů, jejž ho chtěli najít. Jeden v první polovině 20. století došel tak daleko, že od radnice dostal dokonce povolení na kopání. Tvrdil, že poklad se nachází 360 kroků od zříceniny, nebylo však jasné, jakou zříceninu měl na mysli, když hrad se zříceninou nikdy nestal. K výkopům avšak nikdo nedošlo, a tak je možné, že poklad stále čeká na svého objevitele.
