Od nádraží se vydáváme bulvárem Kaiserstrasse směrem k mrakodrapům a historickému centru města. Záhy zjišťujeme, že ulice je takové české Václavské náměstí. Nejdražší butiky, nobl restaurace, banky a finanční domy. Jak by taky ne. O kus dál se tyčí budova Evropské centrální banky a hned vedle vysoká dominanta z dílny Commerzbank. Tradiční ruch se zastavuje před logem evropské měny, kde si povinně všichni turisté pořizují selfie.

Frankfurt nad Mohanem je poprvé uveden na listině Karla Velikého z roku 794, o půl století později se město stalo sídlem říšského sněmu. Ve 13. století se pak honosilo statutem svobodného říšského města s mnoha pravomocemi. Frankfurtu se posléze dostalo ještě několika poct, mezi nimi třeba dvousetletá tradice jmenování císařů. Pořádnou ránu utrpělo město za druhé světové války. Střed velkoměsta téměř zmizel z povrchu zemského, na starých fotografií lze vidět vybombardované centrum s dosud stojící katedrálou.

Kromě honosné katedrály Kaiserdom jsou v centru k vidění také historické hrázděné domy se starou radnicí a uprostřed s malebnou kašnou. Hned vedle trčí do nebe kostel sv. Mikuláše ze 13. století, když projdete kolem něj k řece Mohanu, narazíte na Muzeum historie, které ukrývá kapli z 12. století. A jakmile už tam budete, vyběhněte pár schodů na most Eiserner Steg, kde si můžete všimnout ukazatelů hladiny povodní. Nejstarší datum je z poloviny 14. století. Z mostu je nevídaný pohled na Mainhattan, jak se přezdívá panoramatu, který připomíná proslulou New Yorskou oblast. Výhled je vskutku impozantní všemi směry, doplňuje ho rovněž čilá doprava na řece. Jediné, co mostu trochu kazí nádech, je zlozvyk zamilovaných párů, jenž věší na zábradlí zámky.

Po procházce po nábřeží se vracíme do centra, abychom ochutnali místní speciality a rovněž bezkonkurenční zmrzlinu. Svou návštěvu můžete doplnit nějakým muzeem či galerií nebo například  prohlídkou rodného domu spisovatele a básníka J.W. Goetheho. Až se nasytíte centra města, vydejte se oddechnout si do frankfurtské zoo. Není to daleko, pěšky maximálně patnáct minut, nebo tramvají číslo 11, která jede od nádraží přes střed města a vystoupit musíte na stanici Zobelstrasse.

Tisíce zvířat

Frankfurtská zoo je podstatně menší než pražská, za to cena lístku je vyšší. Zaplatíte za něj 10 eur (asi 270 Kč) a k tomu padesát centů za plán. Vstup do zahrady je hned vedle historické budovy, ve které je nejen restaurace, ale také divadlo. Samozřejmostí jsou suvenýry a spousta hraček.

Zoologická zahrada má až 5000 živočichů, přičemž větší zastoupení mají menší druhy. Hned za branou však na nás čeká medvěd brýlatý spolu s pavilónem lva a tygrů. V centrální části je vodní plocha, kterou kromě obvyklých zvířat obývají rovněž opice. Pozoruhodný je noční pavilón, jenž na sebe upozorňuje obrovskou sochou netopýra. Nudit se v něm určitě nebudete. Asi nejaktivnější byli právě netopýři – listonoši krátkoocasí, kterých je několik desítek a jejich ubikace je rozdělena na část odpočinkovou a aktivní. Můžete tak sledovat bravurní leteckou akrobacii i spánek vzhůru nohama.

Při naší návštěvě zoo se nad námi zatáhly mraky a lehce pršelo, tak jsme byli rádi, že zahrada má mnoho zastřešených budov. Hned vedle netopýrů to byl mořský svět, jehož rozmanitost jsme obdivovali s otevřenými ústy. Bohužel nebylo v našich silách si zapamatovat názvy ryb, mořských koníků, hadů či chobotniček. Co jsme poznali bezpečně, byli tuleni ve venkovním bazénu.

Velkým lákadlem je určitě pavilón opic, ve kterém je početná gorilí rodinka i s mládětem, stejně jako šimpanzi nebo orangutani. Chybět nemohou mnozí sudokopytníci, ptáci a hyeny. Abychom jmenovali také zástupce větších zvířat, tak jsou mezi nimi nosorožci, hroch, velbloudi nebo žirafy, které se před kapkami deště schovávaly ve vnitřním výběhu. Skoro ve všech budovách je prosklené zázemí, v němž lze sledovat přípravu potravy.

Ošklivé počasí mělo jednu výhodu, že zoo byla téměř prázdná, takže jsme se mohli posadit a sledovat život zvířat. Naopak vytknout bychom mohli nedostatečné značení směrovkami. Jako návštěvníci pražské zoo jsme možná příliš zhýčkaní, ale když zpoza výběhu lvů ční hned za zdí obytné domy a opodál jeřáb, nevypadá to přívětivě. Kontrast mezi divočinou v zoo a centrem města je znát na každém kroku a návštěvník si může připadat jako sevřený civilizací v posledním kousku přírody.

I tak má ovšem „divočina“ v centru Frankfurtu nad Mohanem své kouzlo, jimž si můžete zpestřit pobyt ve městě. Do centra a posléze na nádraží se vracíme pěšky. Je to asi tři až čtyři kilometry a prohlédneme si náměstí plné obchodů a obchůdků. Orientace je poměrně snadná – mrakodrapy jde vidět odkudkoliv.